Отправляет email-рассылки с помощью сервиса Sendsay

Чешский язык!

Подписаться Бесплатная «Серебряная» новостная рассылка . Подписчиков 1.372 RSS
←   Июль 2007   →
 1
 2
 3
 4
 5
 6
 7
 8
 9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31


За последние 60 дней ни разу не выходила


Сайт рассылки: http://onlineczech.ru
Открыта: 16-04-2007
Адрес автора: job.lang.czechlanguage-owner@subscribe.ru

Автор
Дарья

Статистика

1.372 подписчиков
0 за неделю
←   Все выпуски   →

Чешский язык!


Здравствуйте, уважаемые любители чешского!

Сегодня в рассылке с «Начинающими» мы закрепим спряжение и упортебление глаголов типа pracovat, žít, выучим несколько нужных глаголов этого типа, а также – перейдём к новой теме – притяжательные местоимения. «Продолжающим» я сегодня предложу довольно непростой, но интересный текст об устройстве современного разговорного чешского языка. Материал будет разделён на несколько выпусков. Предлагаю Вам прочитать его без словаря.

А в разделе «Интересное» вас ждёт продолжение рассказа о Яне Гусе на чешском языке.

«Для начинающих»

Для начала предлагаю вам несколько глаголов изученного типа для «каждодневного употребления», которые вы теперь смело можете использовать в любой форме:

pracovat - работать
studovat - учиться

milovat - любить

telefonovat - звонить

sprchovat se - принимать душ

cestovat - путешествовать

obchodovat – торговать ; obchodovat s něčím – торговать чем-то

děkovat – благодарить

dopisovat – переписываться

 

В настоящее время  этой группе появляются новые глаголы, обозначающие современные понятия, т.к. это очень продуктивный словообразовательный тип:

joggovat [džogovat] – бегать, заниматься джоггингом

sportovat - заниматься спортом

skenovat - сканировать

(na)faxovat - послать(посылать) факс

(na/za)mejlovat - послать(посылать) по электронной почте

 

Притяжательные местоимения

В чешском языке, как и в русском притяжательные местоимения тоже различаются по родам :

 

já

ty

on(ono)

ona

my

vy

oni

м.р

můj

tvůj

jeho

její

náš*

váš*

jejich

ж.р

moje/má

tvoje/tvá

jeho

její

naše

vaše

jejich

ср.р

moje/mé

tvoje/tvé

jeho

její

naše

vaše

jejich

 

* обратите внимание только в муж. роде долгая гласная á, в жен. и ср. роде короткая a.

** притяжательные местоимения третьего лица on, ona, ono, oni не изменяются в зависимости от рода.

*** Для первого и второго лица в жен. и ср. роде существуют две формы притяжательного местоимения. Обе формы равнозначны.

 

Склоняются эти местоимения так же, как полные прилагательные, имея лишь некоторые «местоимённые» особенности. Полную парадигму склонения притяжательных прилагательных мы изучим в следующем уроке.

Домашнее задание:

1. Поставьте глагол в нужную форму:

1. Na jaké fakultě (studovat, ty)? 2. S čím (obchodovat) tvůj otec? 3. (Cestovat, ty) často? 4. (děkovat, já) vám za vaši pomoc. 5. Bratr (kupovat) často zbytečné věci. 6. Maruška Nováková stále ještě (studovat). 7. Mám nové místo a (pracovat) od rána do večera. 8. (Milovat, já) čokoládovou zmrzlinu se šlehačkou nebo vanilkovou s karamelem. 9. (Studovat) bratr ještě politologii, nebo si ted´našel něco úplně nového?

 

2. Ответьте на вопросы по образцу.

Př. : To jejich dům? (my) - Ne, to není jejich dům, to je náš dům.

To je tvůj otec? (ona)

To je moje tužka? (já)

To je jeho dům? (oni)

To je její dárek? (ty)

To je jeho aktovka? (ona)

To je naše kolo? (on)

To je moje víno? (ona)

To je jejich pivo? (my)

To je vaše babička? (oni)

To je tvoje skupina? (ty)

 

3. Замените личное местоимение на притяжательное :

1. (on) sešit. 2. (vy) žena. 3. (ty) sestra. 4. (já) taška. 5. (my) nádraží. 6. (ona) matka. 7. (oni) kniha. 8. (ty) pivo. 9. (my) auto. 10. (já) kuře.

 

«Для Продолжающих»

 

Slangy a obecná čeština

spisovná čeština a nespisovné útvary českého jazyka

Spisovná čeština

Jako spisovná čeština se obvykle chápe kodifikovaný útvar českého národního jazyka, který má funkci národně reprezentativní. Užívá se v úředních dokumentech, v oficiální komunikaci a v médiích, alespoň ve veřejnoprávních.

Jde o soustavu pravidel, jejichž dodržování je v určité komunikaci závazné, norma přitom určuje nejen, jak se má psát, ale předepisuje také správnou výslovnost. Kodifikace spisovné češtiny je obsažena zejména v Pravidlech českého pravopisu, Slovníku spisovného jazyka českého a Slovníku spisovné češtiny. Střediskem kodifikace je Ústav pro jazyk český AV ČR.

Variantou spisovného jazyka je hovorová čeština, jde o jeho mluvenou podobu, užívá se v polooficiálních, resp. v neoficiálních mluvených projevech. Hovorové výrazy, na rozdíl od spisovných v užším smyslu, mají různou míru „nespisovnosti“. V našem slovníku uvádíme také nevelký počet výrazů klasifikovaných ve Slovníku spisovné češtiny jako hovorové, a to zejména z důvodu jazykových souvislostí. Jejich označení zkratkou SSČ (která znamená, že výraz je uveden ve Slovníku spisovné češtiny) pomůže čtenáři si uvědomit, kudy vede hranice mezi spisovnými a nespisovnými výrazy.

Nespisovné útvary

Teritoriálně omezený nespisovný jazykový útvar se označuje jako nářečí (dialekt), resp. teritoriální dialekt. V Čechách se nářečí významněji udržela jen v okrajových oblastech (Chodsko, Podkrkonoší). Na Moravě se stále udržují tři tradiční nářečí – hanácké (střední a jihozápadní Morava, zhruba západně od řeky Moravy), moravskoslovenské (jihovýchodní Morava, východně od řeky Moravy) a severně od něj nářečí lašské. Pojem nářečí se někdy používá zejména pro malé oblasti, na větším území, kde se drobné rozdíly vyrovnávají, vzniká tzv. nadnářečí (interdialekt). Ze středočeského interdialektu v minulosti vznikla dnešní spisovná čeština. Nejvýznamnějším interdialektem pak je obecná čeština, která je dnes v neoficiálních projevech používána na celém území Čech a značné části Moravy. Následující přehled snad může ilustrovat pojmy hovorová čeština a obecná čeština, mezi nimiž vede hranice spisovného a nespisovného jazyka:

dívat se ..... spisovný výraz

koukat se ..... hovorový výraz

čumět ..... výraz obecné češtiny (uvedený v SSČ)

vejrat ..... nespisovný výraz, který SSČ neuvádí

Součástí národního jazyka jsou také specifické vrstvy, které nemají charakter strukturních útvarů, jde spíše o slovní zásobu vymezenou sociálně. Sem patří především slangy (včetně tzv. profesní mluvy) a argot. Podle Hubáčkovy definice jde o svébytnou součást národního jazyka, jež má podobu nespisovné nebo hovorové vrstvy speciálních pojmenování, realizované v běžném, nejčastěji polooficiálním a neoficiálním jazykovém styku lidí vázaných stejným pracovním prostředím nebo stejnou sférou zájmů a sloužící jednak specifickým potřebám jazykové komunikace, jednak jako prostředek vyjádření příslušnosti k prostředí či k zájmové sféře. Lze také rozlišovat profesionalismy jako nespisovné názvy terminologické povahy a slangismy (v užším smyslu), které vykazují výrazný prvek citovosti a expresivity. Termín slang se však často používá i pro označení nespisovného výraziva obecné češtiny, hovoří se např. o slangu současné mládeže.

Jako argot se tradičně označuje mluva podsvětí, resp. spodiny, podle klasické definice zde hraje významnou roli utajování. Ve Slovníku nespisovné češtiny se pojem argot používá pouze pro argot historický (do druhé světové války). Mnoho argotismů proniklo do běžné mluvy, již František Oberpfalcer (1934) uvádí: „Mezi slangy a argotem jsou hranice dosti kolísavé. Studenti, vojáci, sportovci a umělci rádi přejímají zřejmé argotismy do svého slangu a naopak argot má mnoho vlastností shodných se slangy...“. Podrobněji se o argotu na samostatné stránce.

Продолжение следует…

 «Интересное»

Dekret kutnohorský a Pisánský koncil

Národnostní neshody na univerzitě se stupňovaly. Když se kardinálové obou obediencí (západní církev se nachází v době dvojpapežství) shodli, že rozkol odstraní volbou nového papeže na koncilu v Pise, vyzval král Václav univerzitu, aby se k účasti na tomto koncilu vyjádřila. Tento koncil měl kromě zmíněného, jak bylo neformálně přislíbeno, potvrdit králi Václavu IV. jeho nároky na titul římského krále, jehož byl zbaven kurfiřty roku 1400, kteréžto rozhodnutí potvrdil papež Bonifác IX. Arcibiskup Zbyněk, stejně jako římský král Ruprecht Falcký zůstávali v obedienci Řehoře XII. V této situaci se král obrátil na univerzitu a aby dosáhl jejího souhlasu, změnil poměr hlasů na univerzitě pomocí tzv. Dekretu kutnohorského z 18. ledna 1409 tak, že nyní český národ měl hlasy tři a ostatní národy hlas jediný. Cizí studenti, podporující Řehoře XII. se pak přesouvají do Lipska, kde zakládají novou univerzitu.

 

České země přecházejí po pisánské volbě pod obedienci Alexandra V. (se souhlasem arcibiskupa). Arcibiskup Zbyněk se snažil v této situaci potlačit pronikání „wyklefských bludů“, avšak marně, neboť čeští mistři a opravné hnutí se opírali o královu podporu. V této situaci se arcibiskup obrací na Alexandra V., který zakázal Wyklefovy spisy a kázání na soukromých místech (což bylo namířeno i proti Husovu kázání v Betlémské kapli). Arcibiskupovi nepomohlo, že zakázal explicitně kázání v Betlémské kapli, že dal zabavit a spálit Wyklefovy spisy, že nad Husovými stoupenci vyhlásil klatbu a pohnul Husa, aby se zodpovídal papeži Alexandru V.

 

... Pokračování následuje...

 

В рассылке были использованы материалы учебника А.Г. Широковой «Чешский язык», материалы сайтов Wikipedia и Slangy.cz

В избранное